Jak již bylo řečeno v úvodu, jedním z mých koníčků jsou počítače. Aby se ovšem nejednalo o úzce definovaný pojem, měl bych spíše v duchu moderní doby říct informační technologie a k tomu také věda a technika obecně.
K počítačům jako takovým jsem se poprvé dostal na základní škole, kde jsme měli již archivní PMD. Na nich jsem se sice nestačil nic užitečného naučit, ale vzpomínám si na pár tehdy "úžasných her", které se na těchto strojích daly hrát. Později (asi v osmé třídě) se mi podařilo přemluvit rodiče ke koupi DIDAKTIKU M. Tento klon ZX Spectra již pro mne znamenal vstup do počítačového světa. Na něm jsem psal svoje první prográmky v BASICu, později drobnosti v Assembleru. Fungujícím "zázrakem" byla jednojehličková tiskárna BT 100.
Na střední škole jsem se poprvé setkal tváří v tvář IBM PC. Tenkrát to byly 286 a 386SX, občas 386DX. Jelikož DIDAKTIK mým nárokům přece jen nestačil a špatně se na něm dělaly školní protokoly, začal jsem usilovat o vlastní PC. To se mi podařilo získat až ve třetím ročníku SPŠ. Jednalo se tehdy o 486SX s 4MB paměti a 170 MB diskem. Po půl roce mi k němu přibyla také devíti-jehličková tiskárna. Jelikož se PC dá dobře demontovat a je modulární, začal jsem získávat zkušenosti s údržbou a výměnou hardwarových součástí, postupně upgradovat a rozšiřovat. Samozřejmě, že jsem na něm hrál a občas i do dnes hraji hry. Vždyť PC je také pro zábavu. Postupně jsem ale rozšiřoval své programátorské zázemí, když jsem se naučil zvládat Pascal.
Na vysoké škole se stalo PC nedílnou pomůckou při zpracování projektů a protokolů, kterých bylo přehršel, a to nejen pro dokumentaci, ale i pro různé simulace a realizace. Kvůli diplomové práci jsem se naučil programovat v jazyku C, ze svého zájmu potom v Delphi, při vývoji svých stránek a některých školních projektů základy HTML. Na kolejích také člověk pronikl do základů síťování, pestrosti hardware a dalších oblastí souvisejících s rozvojem a dostupností výpočetní techniky.
Ačkoliv jsem původně chtěl studovat informatiku, nakonec jsem se rozhodnul pro kybernetiku, automatizaci a měření. Tam jsem se zpět dostal k osmi a šestnácti-bitovým mikroprocesorům, mikrokontrolerům, programovatelným automatů (PLC) a programovatelným logickým polím (PLD), které slouží pro realizace různých forem řízení a regulace. Ke konci studia u mě opět více převládl všestraný zájem o PC a tak jsem ještě ve zbytku času absolvoval k této tématice některé užitečné předměty.
V současné době mám sice už trošku zastaralý stroj (Duron 800), ale na programování a většinu dalších činností to stačí. Jako mateřského jazyka se držím Delphi. V práci musím také často pracovat s Matlabem, v němž občas také vytvářím jednoduché skripty a prográmky. Taktéž si při své práci mohu kompenzovat aktuálnost "PC parku" vůči zastaralým domácím kouskům, jelikož mám přístup k poměrně moderním a výkonným počítačovým sestavám a i další VT a IT.